Minulý týden začal 11 km časovkou cyklistický pohár "O mistra Blanska". Celý seriál cyklistického poháru se skládá z pěti závodů. Účastníci před sebou mají ještě čtyři z nich. Závodním dnem je vždy úterý. Už zítra se cyklisté postaví na start 54km závodu, který startuje v Ostrově u Macochy. Naší redakci se podařilo získat autentický přepis diktafonového záznamu, který si v průběhu časovky od Skalního mlýnu do Šošůvky pořizovala její vítězka v kategorii žen.

Nikola Vránová - "Nejsem žádný máslo"

1.6.2004 úterý - Pro někoho nijak zvláštní den. Pro někoho je den dětí. A pro někoho startuje u hotelu Skalní mlýn 11km časovka, která je součástí cyklistického závodu o Mistra Blanska. Měla by začít kolem 17:00 a měla by vést přes žleb až do Šošůvky. Panuje skvělá a pohodová atmosféra. I počasí se vylepšilo. Jen ten větřík si nedá říct a fouká o něco víc než normálně.

Na start se postavilo devatenáct závodníků různých věkových kategorií. Nechybí ani zástupkyně něžného pohlaví. Třeba já. Jdu to totiž zkusit taky. Držím se hesla: "Důležité je zúčastnit se!"

V 17:07 vyráží na trať první startující. Já mám ještě sedm minut čas. Trošku nervozity ale neuškodí. Za těch pár minut ještě povzbudím ostatní. Ale teď už jdu na start. Jenže ten se mi fakt nepovedl. Už mám ujetých deset metrů a pořád nemám zacvaknutou tretru! Všichni okolo hned dávají pár vtipných poznámek k dobru. Já vyrážím vstříc novým dobrodružstvím, takže nemá čas jim to vrátit.

Pořád si opakuji: "Hlavně bacha na ty retardéry ve žlebu!" To se mi honí v hlavě. Po pár metrech přichází první. V pohodě sjíždím a pak zase rozjíždím svého miláčka do větší rychlosti. Přitom míjím jeskyni v Suchém žlebu. Je to moc příjemný, taková pohoda. Neměla bych se kochat, ale makat. Jenže já neodolám.

Prvních deset minut je nejhorších. Hlavně než se člověk dostane do tempa. Srdce pak už začne bušit v určitém tempu, které není tak vražedné. Zvládám to, ale nechci polevovat. Musím hodně opatrně projíždět, protože ta cesta, spíš "bývalá" silnice, je fakt v ubohém stavu. Jsou to samý díry, kamení a větve. Ale jinak krásná zeleň, kytičky atd. No, hezčí trať nemohli pořadatelé vybrat.

Pomalu, teda vlastně rychle, mířím ke druhému retardéru. Šup, hop! A mám ho za sebou. Do teď to bylo docela do kopce, spíš mírný zvedák. Tuto část už mám naštěstí za sebou. Míjím odbočku na Vilémovice a frčím jako drak do Ostrova. Tam bydlí Robert (Šamonil - pozn. redakce), náš mechoš z práce. Toho ale uvidím až v cíli, kde měří časy všem závodníkům. Náš šéf Zdenda (Novák - pozn. redakce) stál zase na startu. Jo, máme to v práci šikovný kluky.

Vjíždím do Ostrova a ejhle traktor. Jede jak s hnojem (mírnější verze - pozn. redakce). Toho musím udělat, teda předjet. Jenže pozor na protijedoucí auta. No smůla. Už jsme všichni tři vedle sebe, ale prošlo to. Nikdo nezraněn, takže frčím dál. Už mám půlku za sebou.

U sámošky v Ostrově začínám být vyčerpaná. Je to už ale z kopce. Rozjíždím to na pořádný spurt. Musím tu rychlost udržet, ať to dám do půl hoďky. Jinak su salát a úplný máslo! Za Ostrovem míjím holku, co startovala přede mnou. Chudinka, už mlela z posledního. Nebo se mi to možná zdálo. Už jen výjezd u lomu a pak odbočka na Šošůku. To bude nejhorší úsek. Ten kopeček mě dal zabrat! Dojel mě mladej borec ze zadu, ten frčel. Snažím se jet rychlé tempo za ním, ale raději řadím lehčí převod a točím to frekvenčně.

Už to vypadá, že to asi dojedu. Odbočka. A teď už jen kousek. Jenže to nejhorší mě teprve čeká. Musím zmobilizovat všechny síly, co mě zbyly, a dát do toho vše. Už nedovolím nikomu, aby mě ze zadu předjel! Fouká vítr, ale já pořád makám a držím tempo. Už vjíždím do Šošůvky. Jenže ten kopec je fakt prďák. To je síla! Shazuji na nejlehčí a jdu ze sedla. Nohy tvrdnou a odmítají tempo. Musíš, musíš, musíš!!!

Už vidím cíl. Je to ale pořád pár desítek metrů a já vidím na svém sporttestru, že přijde má smrt. Teď už to ale nevzdám. Kluci mě povzbuzují. To mě hecuje a já podřazuji a makám jak čokl, až mě buší v hlavě. Jo, mám na to. Spurtuji do cíle. 10m, 5m, 3m, 1m a CÍL!!!

Přežila jsem! Mám to za 28min 16s. Nejsem zase takový máslo!!! Je to do půl hodiny. Protahuji nohy a zjišťuji škody. No hlavně, že jsem celá. Srdce se už taky dostává do normálu. Vjíždím do hloučku, který stojí u cíle. Probíráme zážitky.

Počasí nám vyšlo, atmosféra perfektní a trasa skvělá. Nedá se tomu nic vytknout. Po dojezdu posledního čekáme na vyhlášení a ocenění tří nejlepších v každé kategorii. Ti kluci jsou zvířata. Zajeli to za 22 minut! Tak to bych asi zdechla. No co, příště musím méně koukat po okolí a víc šlapat. Ale co to? Já jsem vyhrála v ženských. To mě těší. To se mnou nebude k vydržení. Jsem prostě fakt dobrá. UÁ (zřejmě HURÁ - pozn. redakce)!!!